Děti vychovavné primáty II.

Smutnou hrdinkou  neuvěřitelného příběhu je pětiletá holčička Marina  ,která žije na kolumbijském venkově. Sbírá se zaujetím hrachové lusky ,když jí najednou ucpe ústa něčí ruka a holčička ucítí zápach nějaké chemikálie. Ztratí vědomí  a když  přichází k sobě ,zjištuje ,že je na ramenou nějakého muže , který ji nese neznámo kam .Zastaví se až v tmavé džungli a nechává neštastnici napospas osudu Dítě zůstává samo v temném pralese.Několik hodin zoufale volá a naříká ,než jí dojde ,že jí nikdo nepomůže. Další den ráno zjistí ,že jí věnuje pozornost skupinka malp kapucínských .Chvíli mezi nimi panuje nedůvěra ,avšak jen do okamžiku ,kdy děvče z hladu pozře plody tamarindu .děvčátko se svíjí v bolestech a jedna z opic ,kterou později nazývá dědečkem ,ji zatáhne k bahnité vodě. Vyzvrací se a pocítí úlevu . Vzpomíná ,že skutečný pocit toho ,že ji tlupa přijala, měla ,až když jí začali močit na nohu. Od té doby se začala od primátů učit ,jak šplhat po stromech ,jak se čistit a co má jíst. Primáti odcházeli na výpravy a vraceli se se spustou jídla ,které jim neustále padalo ,dívenka je po nich sbírala a jedla.Pohybovala se po čtyřech ,spát chodila do vykotlaných stromů .Zhrubla jí kůže a zesílily svaly. Po stromech začala lézt čím dál výš.Za nějaký čas ji primáti nechali sedět s nimi v tlupě na stromech .Když odešli pro potravu ,cítila se osamělá .Po pěti letech spatřila skupinku lovců ,z nichž byla jedna žena ,která se na ni usmívala .Tím jí končí  život v džungli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *